Vojenský prostor Boletice
Zdravím vás zase po delší době :)
Dneska to bude článek o první polovině jarních prázdnin. S mamkou a bráchou jsme se v pátek vydali na dobrodružnou cestu do Boletic. První zádrhel přišel už po cestě, kdy jsme kousek za Kájovem zabloudili a když už jsme konečně našli tu správnou odbočku do Boletic, tak jsme tam zase "zakufrovali". Ve všem nám pomohla paní z ubytovny, kde jsme měli těch pár dní bydlet. Ubytovali jsme se a páteční večer už se nic zajímavého nestalo.
Sobotní ráno jsme zahájili pořádnou snídaní, při které jsme plánovali náš první výlet ve vojenském boletickém prostoru. Sobotní plán byl následující - vyšplhat se na Knížecí stolec. Dojeli jsme autem do Uhlíkova, kde jsme zaparkovali naše automobily a vydali se na cestu.
Krásně nám svítilo sluníčko. Bylo opravdu nádherně, takže nám vlastně ani nevadilo, že jsme šli celou cestu mírně do kopce. Docela jsme se smáli, protože jsme chodili v tričkách z krátkým rukávem a na některých místech byl stále ještě sníh.
Dobrá nálada nás nepřecházela. Čím výše jsme byli, tím hezčí pohledy do krajiny se nám odkrývaly.
Na takovém kamenném útvaru, na který jsme samozřejmě potřebovali nutně vylézt až nahoru, jsme udělali pár fotek a pod ním jsme si dali svačinu. A šlo se dál...
K samotnému vrcholu už to nebylo tak daleko, To jsme ovšem netušili, že to nejhorší nás teprve čeká. Posledních pár metrů k rozhledně bylo hodně příkrých a ještě ke všemu k vrcholu vedla jen jedna cestička, která, aby to byl pořádný adrenalin, byla uklouzaná. Ale zvládli jsme to!!
A nahoře, za odměnu na nás čekal pořádný výhled.
To jsme ovšem nevěděli, co nás čeká cestou zpátky. Další, pořádně klouzavá cesta dolů. Takže zatnout zuby a opatrně našlapovat, aby jsme to náhodou nesjeli po zadku dolů!
Pak už jsme jenom po modré turistické značce sešli dolů k autu a hurá na ubytování.
V neděli už tak hezké počasí nebylo. Bylo zataženo a občas spadla i nějaká ta kapka. Nás to přes to neodradilo a vydali jsme se na cestu. Auta jsme nechali v Maňávce a vyrazili jsme na další dobrodružství do vojenského prostoru. Hned na prvních čtyřech kilometrech na nás čekal teda opravdu pořádný kopec. Nicméně jsme ho s menšími zastávkami zdolali. U takové dřevěné boudy nás čekala další překážka. Jezdil tam pán s bagrem, po úplně rozbahněné cestě a přendaval klády z jedné hromady na druhou. Protože jsme si nechtěli dát bahenní lázeň museli jsme to ze široka obejít. A pak už zase po modré na Špičák.
Cestou k autu jsme našli krásná místa na rozhled po krajině.
A už jsme se těšili na ubytování na teplý čaj a sprchu!
V pondělí jsme měli trochu autoprocházku. Vysvětlím: nechali jsme auto na náměstí v Horní Plané. Zde jsme se došli podívat dolů k přívozu a nakoupili nějaké potraviny.
Pak jsme se jeli podívat k rybníku Olšina. I když nám tedy nepřálo počasí, tak nám to nevadilo a vždy panovala dobrá nálada!
Po procházce okolo rybníka jsme ještě dojeli k románskému kostelu, který stojí kousek od Boletic. Je to zvláštní stavba vám musím říct. No podívejte se sami.
V úterý už jsme se jen sbalili a jeli domů. A tím končí naše výprava do vojenského prostoru. Určitě doporučuji jet se sem podívat!
Mějte se krásně a já se budu těšit u dalšího článku!
